Megila 10b מגילה

Teď přece říkáš, že není třeba je posvěcovat! Nýbrž našli tato a vypočítali je.

A nejen tato, nýbrž každé [město], o němž ti přijde do ruky tradice od tvých otců, že bylo obehnáno hradbou od dob Jozua, syna Nunova – v něm platí všechna tato přikázání, protože první posvěcení posvětilo pro svou dobu i pro budoucnost. To je rozpor mezi [výrokem] rabiho Jišmaela a [výrokem] rabiho Jišmaela!

Jsou to dva tannaité [tradující] podle rabiho Jišmaela, syna rabiho Josiho. A chceš-li, řekni: Toto řekl rabi Elazar bar Josi, neboť se učí v baraitě: Rabi Elazar, syn rabiho Josiho, řekl: „jež má hradbu“ (Lv 25,30) – i když ji nyní nemá, ale měl ji předtím.

„A stalo se za dnů Achašveroše“ (Est 1,1). Rabi Levi řekl, a někteří říkají [že to byl] rabi Jonatan: Tuto věc máme jako tradici od mužů Velkého shromáždění: Všude, kde je řečeno „a stalo se“ (va-jehi), je to jen výraz [ohlašující] trápení.

„A stalo se za dnů Achašveroše“ (Est 1,1) – byl [tu] Haman. „A stalo se za dnů, kdy soudili soudci“ (Rt 1,1) – byl hlad. „A stalo se, když se lidé začali množit“ (Gn 6,1) – „Hospodin viděl, že zloba člověka je veliká“ (Gn 6,5).

„A stalo se, když táhli od východu“ (Gn 11,2) – „Nuže, postavme si město“ (Gn 11,4). „A stalo se za dnů Amrafela“ (Gn 14,1) – „vedli válku“ (Gn 14,2). „A stalo se, když byl Jozue u Jericha“ (Joz 5,13) – „a jeho meč tasený v ruce“. „A byl Hospodin s Jozuem“ (Joz 6,27) – „a synové Izraele se zpronevěřili“ (Joz 7,1). „A byl jeden muž z Ramatajim“ (1S 1,1) – „neboť Chanu miloval, ale Hospodin uzavřel její lůno“ (1S 1,5).

„A stalo se, když Samuel zestárl“ – „a jeho synové nechodili po jeho cestách“ (1S 8,1–3). „A David byl úspěšný na všech svých cestách [a Hospodin byl s ním]“ (1S 18,14) – „a Saul pohlížel na Davida podezíravě“ (1S 18,9). „A stalo se, když král seděl ve svém domě“ (2S 7,1) – „jenže ty nevystavíš ten dům“ (1Kr 8,19).

Vždyť je psáno: „A stalo se osmého dne“ (Lv 9,1), a učí se v baraitě: Toho dne byla před Svatým, budiž požehnán, radost jako v den, kdy byla stvořena nebesa a země. Zde je psáno: „A stalo se osmého dne“, a tam je psáno: „A byl [večer a bylo jitro], den první“ (Gn 1,5)!

Vždyť [toho dne] zemřeli Nadab a Abíhú.

A vždyť je psáno: „A stalo se v čtyřistaosmdesátém roce“ (1Kr 6,1); a je psáno: „A stalo se, když Jákob uviděl Ráchel“ (Gn 29,10); a je psáno: „A byl večer a bylo jitro, den první“; a je [i den] druhý a je [i den] třetí, a je jich mnoho!

Rav Aši řekl: U každého „a stalo se“ je to tak i onak; „a stalo se za dnů“ je [vždy] jen výraz trápení.

Je pět [výskytů] „a stalo se za dnů“: „A stalo se za dnů Achašveroše“; „A stalo se za dnů, kdy soudili soudci“; „A stalo se za dnů Amrafela“; „A stalo se za dnů Achazových“ (Iz 7,1); „A stalo se za dnů Jojakíma“ (Jr 1,3).

Rabi Levi řekl: Tuto věc máme jako tradici od našich otců: Amoc a Amacjáš byli bratři. Co nás tím učí?

Jako to, co řekl rabi Šmuel bar Nachmani, že řekl rabi Jonatan: Každá snacha, která je cudná v domě svého tchána, má zásluhu, že z ní vzejdou králové a proroci. Odkud to víme? Od Tamar, neboť je psáno: „A Juda ji spatřil a pokládal ji za nevěstku, neboť si zakryla tvář“ (Gn 38,15). Protože si zakryla tvář, pokládal ji za nevěstku?

Nýbrž protože si v domě svého tchána zakrývala tvář a on ji neznal, měla zásluhu a vzešli z ní králové a proroci. Králové – od Davida; proroci – neboť rabi Levi řekl: Máme tradici od našich otců, že Amoc a Amacjáš byli bratři, a je psáno: „Vidění Izajáše, syna Amocova“ (Iz 1,1).

A rabi Levi řekl: Tuto věc máme jako tradici od našich otců: Místo [zabírané] schránou [úmluvy] se do míry nepočítá.

Tak se také učí v baraitě: Schrána, kterou zhotovil Mojžíš, měla [kolem sebe] deset loket na každou stranu. A je psáno: „A svatyně svatých byla dvacet loket dlouhá“ (1Kr 6,20), a je psáno: „Křídlo jednoho cheruba deset loket a křídlo druhého cheruba deset loket“ (srov. 1Kr 6,24–25). Kde tedy stála samotná schrána? Neplyne z toho snad, že stála zázrakem?

Rabi Jonatan zahájil tento oddíl úvodem odtud: „Povstanu proti nim“ atd. „a vyhladím Babylónu jméno i pozůstatek, potomka i potomstvo, je výrok Hospodinův“ (Iz 14,22). „Jméno“ – to je písmo; „pozůstatek“ – to je jazyk; „potomek“ – to je království; „a potomstvo“ – to je Vašti.

Rabi Šmuel bar Nachmani zahájil tento oddíl úvodem odtud: „Místo trní vzroste cypřiš a místo kopřivy vzroste myrta“ (Iz 55,13).

„Místo trní“ – místo svévolného Hamana, který ze sebe udělal modlu, jak je psáno: „a na všech trnitých keřích a na všech pastvinách“ (Iz 7,19).

„Vzroste cypřiš“ – to je Mordechaj, který je nazýván přední ze všech vonných látek, neboť je řečeno: „A ty si vezmi vonné látky nejpřednější: čistou myrhu (mor deror)“ (Ex 30,23), a v aramejském překladu to zní „mejra dachja“.

„Místo kopřivy“ – místo svévolné Vašti, vnučky svévolného Nebúkadnesara, který spálil podlahu domu Hospodinova, jak je psáno: „jeho podlaha ze zlata“ (Pís 3,10).

„Vzroste myrta“ – to je spravedlivá Ester, která je nazývána Hadasa [myrta], neboť je řečeno: „A vychovával Hadasu“ (Est 2,7). „A bude to Hospodinu ke jménu“ – to je čtení svitku; „k věčnému znamení, které nebude vyhlazeno“ – to jsou dny Purim.

Rabi Jehošua ben Levi zahájil tento oddíl úvodem odtud: „A jako se Hospodin radoval nad vámi, když vám prokazoval dobro, tak se bude radovat, když vám bude činit zlo“ (Dt 28,63).

Raduje se snad Svatý, budiž požehnán, z pádu svévolníků? Vždyť je psáno: „když vycházeli před ozbrojenci a říkali: Vzdejte díky Hospodinu, neboť jeho milosrdenství je navěky“ (2Pa 20,21). A rabi Jochanan řekl: Proč se v tomto díkůvzdání neříká „neboť je dobrý“? Protože Svatý, budiž požehnán, se neraduje z pádu svévolníků.

A rabi Jochanan řekl: Co znamená, co je psáno: „A jeden se nepřiblížil k druhému celou noc“ (Ex 14,20)? Služební andělé chtěli pět chvalozpěv. Svatý, budiž požehnán, řekl: Dílo mých rukou tone v moři, a vy pějete chvalozpěv?

Rabi Elazar řekl: On sám se neraduje, ale jiné přiměje k radosti. To je také přesně [vyjádřeno], neboť je psáno „tak bude [jiné] radovat“ (jasis), a není psáno „bude se radovat“ (jasus). Plyne to z toho.

Rabi Aba bar Kahana zahájil tento oddíl úvodem odtud: „Člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a radost“ (Kaz 2,26) – to je spravedlivý Mordechaj; „a hříšníkovi dává zaměstnání shromažďovat a hromadit“ – to je Haman; „aby to dal tomu, kdo je milý Bohu“ – to jsou Mordechaj a Ester, jak je psáno: „A Ester ustanovila Mordechaje nad Hamanovým domem“ (Est 8,2).

Raba bar Ofran zahájil tento oddíl úvodem odtud: „Postavím svůj trůn v Elamu a vyhladím odtud krále i knížata“ (Jr 49,38). „Krále“ – to je Vašti; „a knížata“ – to je Haman a jeho deset synů.

Rav Dimi bar Jicchak zahájil tento oddíl úvodem odtud: