MIŠNA: Mezi knihami a tefilin a mezuzami není rozdíl, kromě toho, že knihy se píší v každém jazyce, kdežto tefilin a mezuzy se píší jen ašurit. Raban Šimon ben Gamliel říká: Ani u knih nepovolili, aby se psaly [jinak] než řecky.
GEMARA: Je psáno: „A celá země měla jeden jazyk a jedna slova“ (Gn 11,1). Rabi Lazar a rabi Jochanan. Jeden řekl: Mluvili sedmdesáti jazyky. A druhý řekl: Mluvili jazykem Jediného světa, svatým jazykem. Bar Kapara učil: „Kéž Bůh rozšíří Jefeta a ať přebývá ve stanech Šémových“ (Gn 9,27): aby se jazykem Jefetovým mluvilo ve stanu Šémově. „Synové Jefetovi: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tuval, Mešech a Tiras“ (Gn 10,2). Gomer je Germamija. Magog je Gotija. Madaj, jak se to slyší. Javan je Evsos. Tuval je Vitinija. Mešech je Mesija. Tiras: rabi Simon řekl: Persie. A rabani říkají: Trakie. „Synové Gomerovi: Aškenaz, Rifat a Togarma“ (Gn 10,3): Asija, Hadijat a Germanikija. „Synové Javanovi: Eliša, Taršiš, Kitim a Dodanim“ (Gn 10,4): Elastrasam, Abaja a Dardanija. „Arvadský“ (Gn 10,18) je Rodos. „Cemarejský“ je Chamac. „Chamatský“ je Chamat. „Až k Leše“ (Gn 10,19): rabi Lazar řekl: Až ke Kallirhoe. Rabi Judan bar Šalom řekl: Odtud k targumu.
Rabi Jonatan z Bet Guvrinu řekl: Čtyři jazyky jsou krásné, aby jich svět užíval. A to jsou: cizí [řečtina] ke zpěvu, římský k boji, syrský k nářku a hebrejský k řeči. A někteří říkají: I ašurský k písmu.
Ašurský má písmo a nemá jazyk. Hebrejský má jazyk a nemá písmo. Vybrali si ašurské písmo a hebrejský jazyk. A proč se nazývá ašurské? Protože je ve svém písmu blažené (me'ušar). Rabi Levi řekl: Protože jim vzešlo z Ašuru. Učí se: Rabi Josi říká: Ezra byl hoden, aby Tóra byla dána jeho rukou, jenže ho předešlo Mošeho pokolení. I když mu nebyla dána Tóra, jeho rukou bylo dáno písmo a jazyk: „A písmo listu bylo psáno aramejsky a přeloženo aramejsky“ (Ezd 4,7). „A nemohli přečíst písmo“ (Da 5,8): to učí, že v ten den bylo dáno. Rabi Natan říká: Tóra byla dána písmem raac. A souhlasí s rabi Josim. Rabi říká: Tóra byla dána ašurským [písmem]; když zhřešili, změnilo se jim na raac, a když se stali hodnými za dnů Ezry, změnilo se jim na ašurské. „I dnes oznamuji, že ti vrátím dvojnásob (mišne)“ (Za 9,12). „A napíše si opis (mišne) této Tóry do knihy“ (Dt 17,18): písmo, které se má změnit. Učil rabi Šimon ben Elazar, který říká jménem rabiho Elazara ben Perata, který řekl jménem rabiho Lazara z Modiinu: Tóra byla dána ašurským písmem. Jaký je důvod? „Háčky (vavej) sloupů“ (Ex 27,10): aby písmena vav v Tóře byla podobná sloupům. Rabi Levi řekl: Podle toho, kdo říká, že Tóra byla dána písmem raac, je zázrakem ajin. Podle toho, kdo říká, že Tóra byla dána ašursky, je zázrakem samech. Rabi Jirmeja jménem rabiho Chiji bar Aba a rabi Simon oba říkají: V Tóře předků nebylo jejich he ani jejich mem uzavřeno. Samech však uzavřen [byl].
Učí se: Raban Šimon ben Gamliel říká: Ani u knih nepovolili, aby se psaly [jinak] než řecky. Zkoumali a zjistili, že Tóru nelze plně přeložit jinak než do řečtiny. Jeden burgani jim vymyslel aramejštinu z řečtiny. Rabi Jirmeja jménem rabiho Chiji bar Aba: Akilas proselyta přeložil Tóru před rabim Eliezerem a před rabim Jehošuou a chválili ho [a řekli mu]: „Jsi krásnější než synové člověka“ (Ž 45,3). Rabi Juda bar Pazi řekl: Rabi Jehošua ben Levi se tázal: A proč neříkáme, že u knih je, co není u tefilin a mezuz: že knihy se píší na dvou sloupcích, kdežto tefilin a mezuzy jen na jednom sloupci? Namítl rabi Jicchak syn rabiho Chiji Ketovy: Je to [výrok] Raby: že knihy se píší na dvou kůžích, kdežto tefilin a mezuzy jen na jedné kůži. Kolegové řekli před rabim Manou: Nebo řekneme: jeden sloupec na dvou kůžích; není to [výrok] Raby? Řekl jim: Vždyť ani knihy se tak nepíší. V knihách se vpisuje nad řádek; v tefilin a mezuzách se nevpisuje. Do knih, které napsal jako tefilin a mezuzy, se nevpisuje. Do tefilin a mezuz, které napsal jako knihy, se vpisuje. Rabi Zeira jménem rabiho Imiho: Psal-li „ele im“: je-li oddíl takto uspořádán, je to platné; jinak je to neplatné. Rabi Zeira jménem rabiho Imiho bar Chinny: Jako je písmo knih, tak je písmo tefilin a mezuz.
Rabi Zeira jménem Rava: Propíchl-li se otvor v noze písmene he: oškrábe-li ho a zůstane tam malá noha, je to platné; jinak je to neplatné. Rabi Zeira jménem Rav Chisdy: Sahalo-li gimel až po konec pergamenu: oškrábe-li ho a zůstane tam malá noha, je to platné; jinak je to neplatné. Rabi Zeira jménem Ašijana bar Nidby: Propíchl-li se otvor uprostřed bet: obklopuje-li jej pergamen ze všech stran, je to platné; jinak je to neplatné. Rabi Zeira řekl: Rav Chisda souhlasí s Ravem a oba se rozcházejí s názorem Ašijana bar Nidby. Kolegové říkají: Ašijan bar Nidba souhlasí s rabim Jochananem.
Neboť se učí: Smísil písmena. Někteří tanaité učí: Je to platné. Někteří tanaité učí: Je to neplatné. Rabi Ada bar Šimon jménem rabiho Jochanana: Kdo řekl „platné“, [mluví o spojení] zespodu. Kdo řekl „neplatné“, [o spojení] shora. Například „arcenu“, „tifartenu“. „Arcecha“ je otázka. „Tifartecha“ je otázka.
Rabi Acha bar rabi Šimon jménem rabiho Jochanana: Ať se člověk nestaví k modlitbě na vyvýšeném místě. Jaký je důvod? Rabi Ba řekl jménem rabiho Papy: „Z hlubin tě volám, Hospodine“ (Ž 130,1). Rabi Ada bar Šimon jménem rabiho Jochanana: Ať se člověk nestaví k modlitbě, když potřebuje na stranu. Jaký je důvod? „Připrav se vstříc svému Bohu, Izraeli“ (Am 4,12). Rabi Simon řekl: Soustřeď se vstříc svému Bohu, Izraeli. Rabi Alexandri řekl: „Střez svou nohu, když jdeš do domu Božího“ (Kaz 4,17): střez se kapek, které vycházejí mezi tvýma nohama. To říkáš o tekutém. Ale o tuhém: může-li vydržet, ať vydrží. Rabi Jaakov bar Avija jménem rabiho Achy: „Střez svou nohu, když jdeš do domu Božího“: střez se, abys byl čistý a nepošpiněný, až budeš povolán do domu Božího. Rabi Ba řekl: „Kéž je tvůj zdroj požehnán“ (Př 5,18): kéž je tvé povolání do hrobu požehnané. Rabi Berechja řekl: „Čas rodit a čas umírat“ (Kaz 3,2). Blaze člověku, jehož hodina smrti je jako hodina jeho narození: jako je v hodině narození čistý, tak ať je čistý i v hodině smrti.
Rabi Ba jménem Rav Jehudy: Bylo-li [Jméno] upraveno jako půl chality: horní řádek, pod nímž jsou dva, musí mít tři slova, prostřední dvě, spodní i [jen] na zemi. Rabi Zeira jménem Rav Chisdy: Bylo-li upraveno jako simfon: horní řádek, pod nímž jsou dva, tři slova, spodní dvě, a prostřední nevím. Rabi Jirmeja to říká [jako výrok]rabiho Zeiry jménem Rav Chisdy. Rabi Jona a rabi Josi oba říkají: rabi Zeira jménem Ašijana bar Nidby. Kolegové říkají: rabi Zeira jménem Rav Chananela. Vychází-li inkoust mezi otvory, je to neplatné. Jak má postupovat? Olízne ho jazykem a [písmeno] zůstane. Zmýlil se a vynechal Jméno. Někteří tanaité učí: Vpíše Jméno nad řádek. Někteří tanaité učí: Vymaže všední [slovo], napíše Jméno a všední vpíše nad řádek. Rabi Zeira, Rav Chananel jménem Rava: Halacha je podle toho, kdo říká: Vymaže všední, napíše Jméno a všední vpíše nad řádek. Rabi Zeira, Rav Chananel jménem Rava: A bylo-li to jako „Já jsem Hospodin, váš Bůh“, je to dovoleno. Proč? Protože jsou to tři slova, nebo protože je v tom [něco] všedního? Co z toho vyplývá? „Bůh, Bůh, Hospodin“ (Ž 50,1). Řekneš-li: protože jsou to tři slova, zde jsou tři slova. Řekneš-li: protože je v tom všední, zde všední není. „Hospodinu“ je otázka. „Hospodinem“ je otázka.
Rav Šešna syn Rav Chananela řekl: Musí se napsat he pod kolenem lamedu: „Hospodinu takto odplácíte?“ (Dt 32,6), tedy „Hle, Hospodinu odplácíte toto“. Mezuza. Někteří tanaité učí: otevřená. Někteří tanaité učí: uzavřená. Šmuel bar Šilat jménem Rava: Halacha je podle toho, kdo říká: otevřená, protože to není její místo. Otevřená na začátku je uzavřená. Otevřená na konci je otevřená. Otevřená na obou stranách je uzavřená. Zmýlil se a vynechal jeden verš: Jde-li o dva tři řádky, opraví to a čte v ní. Čtyři, nečte v ní. Rabi Zeira jménem Rav Chananela: Tak je tomu i u trhliny. Učí se: Kniha, v níž jsou [dvě a tři chyby na každém sloupci: opraví ji a čte v ní. Čtyři, nečte v ní. A učí se: Kniha, v níž je] osmdesát pět chyb, jako je oddíl „Když vyrážela schrána“ (Nu 10,35), opraví ji a čte v ní. Rabi Šamaj řekl: Zde jde o velkou knihu a tam o malou knihu. Rabi Zeira jménem Rav Chananela: Našel-li v ní jeden úplný sloupec, zachrání celou. Co je úplný? Bez [tří] chyb, nebo úplný bez čtyř? Chagra, bratr rabiho Ba bar Biny, dal Tóru Ravu Chananelovi a ten v ní četl. Řekl mu: Tato tvá Tóra potřebuje modlitbu. A nakonec v ní našel jeden úplný sloupec a zachránil celou. Co je úplný? Bez chyb, nebo úplný bez čtyř?
Rabi Zeira, Rav Chananel jménem Rava: Její šití je halacha Mošemu ze Sinaje. Rabi Jirmeja jménem rabiho Šmuela bar Rav Jicchaka: Uzly tefilin jsou halacha Mošemu ze Sinaje. Rabi Jirmejovi se přetrhl řemínek tefilin. Zeptal se rabiho Ba bar Mamala. Řekl mu: „A přivážeš je“ (Dt 6,8): vázání dokonalé. Rabi Zeirovi se přetrhl kus řemínku. Zeptal se Rav Huny a Rav Katiny a dovolili mu to. Přetrhl se mu podruhé a dovolili mu to, ne však z nauky. Rabi Ba syn rabiho Chiji bar Aba, rabi Chija jménem rabiho Jochanana: Halacha: Kdo šije, musí nechat [volno] nahoře i dole, aby se to neroztrhlo. A to ho bije do hlavy: Je-li to halacha, proč „aby se to neroztrhlo“? A je-li to „aby se to neroztrhlo“, proč halacha? Halacha Mošemu ze Sinaje je, že se píše na kůže, píše se inkoustem, linkuje se rákosem, ovíjí se vlasem, záplatuje se záplatou, lepí se lepidlem a šije se šlachami. A když šije, ať šije tímto stehem. A musí nechat mezi řádky plný řádek, mezi slovy plné písmeno, mezi písmeny cokoli, mezi sloupci plný palec. Učinil-li konec sloupce stejný s jeho začátkem, zneplatnil. Musí se nechat volné místo v knize nahoře dva prsty a dole tři. Rabi říká: V Tóře nahoře tři a dole dlaň. A musí se nechat mezi knihou a knihou plné čtyři řádky a v knize Dvanácti tři. A musí končit uprostřed sloupce a začínat v jeho středu. A u proroka končí na jeho konci a začíná na jeho začátku. A v knize Dvanácti je to zakázáno. Nedělá se arch menší než tři sloupce a ne větší než osm. To říkáš o začátku. Ale na konci i cokoli. A u pergamenů mudrci neurčili míru.
A musí psát na gevil na straně srsti a na klaf na straně masa. Změnil-li to, zneplatnil. Nesmí psát půl na kůži a půl na klaf. Může však psát půl na kůži čistého dobytčete a půl na kůži čisté zvěře. Píše se jen na kůži čistého dobytčete. Jaký je důvod? „Aby Hospodinova Tóra byla v tvých ústech“ (Ex 13,9): z toho, co dáváš do úst. Vždyť se učí: Píše se na kůži zdechlin a roztrhaných zvířat! Z druhu, který dáváš do úst. Dělá se válec pro knihu na jejím konci, pro Tóru na obou stranách. Proto se kniha svinuje na začátek a Tóra do středu. Rabi Šmuel, rabi Zeira jménem Rav Chiji bar Josefa: I dva archy. Rabi Zeira, Šmuel bar Šilat jménem Kahany: Jen místo stehu. Rabi Acha jménem rabiho Šmuela bar Nachmana: Knihu, na níž není obal, ať obrátí na písmo, aby písmo nebylo zneuctěno.
Všechna písmena abecedy, která jsou zdvojená: první píše na začátku a uprostřed slova a poslední na jeho konci. Změnil-li to, zneplatnil. Jménem rabiho Matji ben Charaše řekli: MNCPCH je halacha Mošemu ze Sinaje. Co je MNCPCH? Rabi Jirmeja jménem rabiho Šmuela bar Rav Jicchaka: Co ti ustanovili vidoucí. Kdo jsou tito vidoucí? Stalo se o deštivém dni, že mudrci nevešli do domu shromáždění a vešly děti. Řekly: Pojďme, uděláme shromáždění, ať nezahálí. Řekly: Co znamená, že se píše mem mem, nun nun, cade cade, pe pe, kaf kaf? Od výroku k výroku, od věrného k věrnému, od spravedlivého ke spravedlivému, od úst k ústům, od dlaně Svatého, budiž požehnán, k dlani Moše. A mudrci si je poznamenali a všichni se stali velkými muži. Říkali, že rabi Eliezer a rabi Jehošua byli mezi nimi. Rabi Jirmeja jménem rabiho Chiji bar Aba a rabi Simon oba říkají: V Tóře předků nebylo jejich he ani jejich mem uzavřeno. Samech však uzavřen [byl].
Rabi Simon a rabi Šmuel bar Nachman oba říkají: Lidé Jeruzaléma psali „Jerušalajim“ i „Jerušalajma“ a nezáleželo jim na tom. Podobně „cafon“ a „cafona“, „teman“ a „temana“.
Třináct věcí změnili mudrci pro krále Talmaje. Napsali mu: „Bůh stvořil na počátku“ (Gn 1,1). „Učiním člověka v obraze a v podobě“ (Gn 1,26). „Muže a jeho otvory stvořil je“ (Gn 5,2). „A dokončil šestého dne a odpočinul sedmého dne“ (Gn 2,2). „Pojďme, sestoupím“ (Gn 11,7). „A Sára se smála mezi svými blízkými a řekla“ (Gn 18,12). „Neboť ve svém hněvu zabili vola a ve své svévoli vytrhli žlab“ (Gn 49,6). „A vzal Moše svou ženu a své syny a posadil je na nosiče lidí“ (Ex 4,20). „A pobyt synů Izraele, kteří sídlili v Egyptě a ve všech zemích, trval čtyři sta třicet let“ (Ex 12,40). „A zajíce, s mladýma nohama“ (Lv 11,6): matka krále Talmaje se totiž jmenovala Arnavta. „Ani jedné vzácnosti z nich jsem nevzal“ (Nu 16,15). „Které Hospodin, tvůj Bůh, přidělil, aby svítily všem národům pod celým nebem“ (Dt 4,19). „Které jsem nepřikázal národům uctívat“ (Dt 17,3).
Všechna písmena připsaná ke Jménu zepředu jsou všední a smějí se smazat, například „le-“, „be-“, „mi-“, „ke-“, „še-“ před Hospodinem. Neboť to nacházíme u čelenky, kde je to od něj odděleno: „kodeš le-“ dole a Jméno nahoře. Všechna písmena připsaná ke Jménu zezadu jsou svatá a nesmějí se smazat, například „Elohejnu“, „Elohejchem“. Toto jsou jména, která se nesmějí smazat: Kdo píše Jméno čtyřmi písmeny; jod a he; alef a dalet; El, Elohim, Elohecha, Elohej, Elohejnu, Elohejchem, Šadaj, Cevaot, Ehje ašer ehje. Napsal-li alef dalet z Adonaj, alef he z Ehje, šin dalet ze Šadaj, cade bet z Cevaot, ta se smějí smazat, a smaže jejich přívěsky: u „le-Elohim“ smaže lamed, u „le-Adonaj“ smaže lamed. Napsal-li jod he ze čtyř písmen nebo alef lamed z Elohim, nesmí se smazat. Pravidlo zní: Cokoli, co se jako Jméno nachází i jinde, se nesmí smazat.
Učí se: Rabi Josi říká: Rod Bet Chagira byli zruční písaři v Jeruzalémě. Mazali „Cevaot“, neboť je to jinde všední jméno: „A ustanoví velitele vojsk v čele lidu“ (Dt 20,9). Všechna Jména psaná o našem otci Abrahamovi jsou svatá, kromě jednoho, které je všední: „A stalo se, když mě bohové sváděli z domu mého otce“ (Gn 20,13). A někteří říkají: I to je svaté: Kdyby nebylo Boha, už by mě svedli. Všechna Jména psaná o Michovi, i když jsou psána jod a he, jsou všední, kromě jednoho, které je svaté: „Po všechny dny, kdy byl dům Boží v Šílu“ (Sd 18,31). Všechna Jména psaná o Navotovi, i když jsou psána alef lamed, jsou svatá: „Navot zlořečil Bohu a králi“ (1Kr 21,13). Ale Milostivý, Slitovný, Trpělivý, Bohatý milosrdenstvím, Král králů, Vyvýšený, Velký, Hrozný, Nejvyšší, Mocný, Spravedlivý, Přímý, Zbožný, Dokonalý, Hrdina jsou všední. Tato jména se nedělí: Amiel, Amišadaj, Curiel, Curišadaj, Gamliel, Pedacur, Pedahel se nedělí. Tato jména se dělí: Bet El, Bet Aven, „vzplanul hněv“, „vzplanul můj hněv“, Poti Fera, Cafnat Paneach.
„Halelu Jah.“ Rav a Šmuel. Jeden řekl: „halelu Jah“. A druhý řekl: „haleluja“. Podle toho, kdo řekl „halelu Jah“, se dělí a nesmí se smazat. Podle toho, kdo řekl „haleluja“, smí se smazat a nedělí se. A nevíme, kdo řekl co. Z toho, co řekl Rav: Slyšel jsem od svého strýce: Kdyby mi někdo dal knihu Žalmů rabiho Meira, smazal bych v ní každé „halelu Jah“, protože neměl úmysl je posvětit. Tedy on říká „haleluja“. Slova rabanů se s tím rozcházejí. Neboť rabi Simon řekl jménem rabiho Jehošuy ben Levi: Deseti výrazy chvály byla řečena kniha Žalmů: blažeností, řízením [zpěvu], nápěvem, písní, žalmem, poučením, plesem, [díkem], modlitbou a požehnáním. Nejblaženější ze všech je „halelu Jah“, neboť Jméno i chvála jsou v něm obsaženy.
Rabi Zeira se tázal před rabim Abahuem: Co máme odpovídat? Řekl mu: Zde to máš ústy před sebou. Rabi Jona odpovídal tak i tak. Rabi Lazar odpovídal tak i tak. Neboť se učí: Slyšel a neodpověděl, splnil. Odpověděl a neslyšel, nesplnil. Rav jménem rabiho Aby bar Chany, a někteří říkají, rabi Aba bar Chana jménem Rava: A to když odpověděl na začátky oddílů. Rabi Zeira se tázal: Které jsou začátky oddílů? „Haleluja, chvalte, služebníci Hospodina, chvalte Jméno Hospodina“ (Ž 113,1). Tázali se před rabim Chijou bar Ba: Odkud [víme], že kdo slyšel a neodpověděl, splnil? Řekl jim: Z toho, že vidíme velké rabany stát v obci, a jedni říkají: „Požehnaný, kdo přichází“, a druzí říkají: „ve jménu Hospodina“ (Ž 118,26), a jedni i druzí splňují svou povinnost.
Učil rabi Hošaja: Člověk odpovídá amen, i když nejedl. Neříká však „Požehnaný, jehož [pokrm] jsme jedli“, pokud nejedl. Učí se: Neodpovídá se amen osiřelé ani amen vytržené. Ben Azaj říká: Kdo odpovídá amen osiřelé, jeho děti budou sirotky. Vytržené: jeho duše bude vytržena. Prodloužené: prodlouží si dny v dobru. Co je amen osiřelé? Rav Huna řekl: Když má někdo povinnost žehnat, odpovídá a neví, na co odpovídá. Učí se: Pohan, který požehnal Jméno, odpovídá se po něm [amen]. [Požehnal-li] Jménem, neodpovídá se po něm amen. Rabi Tanchuma řekl: Požehná-li ti pohan, odpověz po něm amen, neboť je psáno: „Budeš požehnán ze všech národů“ (Dt 7,14). Jeden pohan potkal rabiho Jišmaela a požehnal mu. Řekl mu: Tvé slovo už bylo řečeno. Jiný ho potkal a zlořečil mu. Řekl mu: Tvé slovo už bylo řečeno. Řekli mu jeho žáci: Rabi, jak jsi řekl tomu, tak jsi řekl i onomu? Řekl jim: Což není psáno: „Kdo ti zlořečí, bude proklet, a kdo ti žehná, bude požehnán“ (Gn 27,29)?
Originál: Jerusalem Talmud Megillah 1:9 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.